V roce 1969 jsme mohli přistát na Měsíci, ale neexistovala technologie, jak z mise vytvořit podvodné nahrávky

Že je přistání na Měsíci podvod, je nejznámější konspirační teorie vůbec

V roce 1969 se člověk poprvé prošel po Měsíci a Neil Armstrong pronesl památnou větu: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Od mise Apollo 11 uběhlo přes 50 let, ale řada konspirátorů stále nevěří, že se tato mise uskutečnila. Namísto toho bojují za teorii, že celá mise byla podvod, všechny nahrávky jsou podvrh a vše bylo natočeno ve studiu. Podle nich jsme v té době nebyli technologicky tak vyspělí, abychom na Měsíci opravdu přistáli, ale uměli jsme dostatečně dobře upravovat video tak, aby šlo přistání nefingovat. Ve skutečnosti to ale bylo přesně naopak.

Dnes můžeme na velkém plátně předvést díky počítačovým efektům vlastně úplně cokoliv se stále stoupající realističností. Prakticky v každém filmu jsou dnes uměle vytvořené lokace, ovšem jsou tak dokonalé, že je ani nepostřehneme. Ne vždy tomu ale tak bylo.

Počítačové efekty ve filmech nebyly a do filmového průmyslu nešlo ani moc peněz

Před 50 lety žádné počítačové efekty ve filmech ani neexistovaly a jakékoliv podvržení videa bylo nemožné. Schválně se podívejte na první Star Wars, které vznikly až v roce 1977, tedy 8 let po přistání na Měsíci. Efekty jsou velmi zřejmé a rozhodně bychom neřekli, že se film opravdu natáčel ve vesmíru.

Zatímco ale během studené války šly prakticky veškeré finance do výzkumu hlavně letectví, technologie televizí byla prakticky stejná, jen byly obrazovky o něco větší a snaha byla hlavně o to, aby byl obraz konečně barevný.

Všechny nahrávky ze startu, letu i přistání rakety nemohly ve své době být podvrženy, protože prostě nebylo, jak něčeho takového dosáhnout v takové kvalitě, aby vše vypadalo zcela realisticky.

Do vesmíru letěla prázdná raketa a fotografie vznikly ve studiu?

Během mise Apollo 11 vznikla řada fotografií, které se konspirátoři snaží rozebrat do posledního detailu a zpochybnit jejich pravost. Obvykle ale sami fotografování moc nerozumí, nebo doufají, že jejich teorie budou vyslyšeny alespoň někým, komu budou připadat důvěryhodné.

Že nejsou v pozadí fotek vidět hvězdy? Je to tak správně, protože expozice byla nastavena na astronauty, ne na hvězdy. Že vlajka vlaje i na měsíci? Jen se zatřepe ve vakuu, když jí astronaut pustí. Vše od přirozeného slunečního světla po chování stínů naprosto odpovídá podmínkám focení na Měsíci, a ne ve studiových podmínkách.

Jestli vás zajímají další technické detaily a proč nešlo žádné videomateriály nafingovat, najdete ve videu anglicky zde, kde o problematice hovoří fotograf, který má se studiovými podmínkami mnohaleté zkušenosti: